www.plankton.tk
Novinky
Historie
Tábory
Fotky
Zpěvník
Diskuze
Odkazy

Co se stalo v hospodě u Kůlny

V neznámé putyce na kraji města se dým cigaret svíjí a svůdně tančí kolem obláčků dýmu marihuanového. Vrnivý šum hovoru zabydluje nevelkou místnost jen s několika omlácenými stoly, které se téměř prohýbají pod tíhou půllitrů a slov. Nesnesitelně dementní hudba se pokojně line z reprobeden, šikovně umístěných tak, aby pro nikoho nebylo úniku. Venku na ulici život skomírá, zde tepe v rytmu omamnosti, klepů a objednávek. Je vlahý večer. K poslednímu prázdnému stolu přichází muž, nevysoký, neširoký, muž vzhledu nejasného, muž, který by mohl vykrádat banky a nikdy by nebyl dopaden. Spolu s ním usedá k témuž stolu druhá osoba, osoba v kápi, osoba lehce shrbená, osoba, která nechce být poznána. Muž i osoba si objednávají sklenici plzeňského, muž i osoba si zapálí a když přistoupím blíž a nenápadně se schovám pod jejich stůl, mohu zaslechnout, co tajemného si vyprávějí tyto dvě vysoce zajímavé a záhadné inkarnace......



Muž: No ty vole!

Osoba: To teda!

Muž: Jako nemálo teda!

Osoba: To jako fakt že jo, pyčo.

Muž: (potahuje s cigarety)

Osoba: (pije pivo)

Muž: (pije pivo)

Osoba: (potahuje z cigarety)

Muž: Ty vole, tos slyšel že startky jsou vlastně mletý vajgly plus trocha nejhoršího tabáku?

Osoba: Slyšel. Ale je to levný, tak to nekup, žejo.

Muž: Ty vole, tedka jsem byl chlastat v Alcatrazu!

Osoba: Myslíš asi v Alkazaru ne? Ty vole Alcatraz je ta věznice v Americe jak tam vodtamtud nejde utéct. Jak tam věznili Conneryho, teda v tom filmu.

Muž: No jo furt, pořád musíš poučovat. Nech me kurva taky někdy domluvit. Povidám že sem byl v tom....prostě tam v tom lomu u Berouna chlastat a zase jsem tam potkal ty pošuky.

Osoba: Jaký pošuky?

Muž: No ty s tou kytarou jak tam měli natahaný lodě a tak.

Osoba: Jo ty jak furt dokola hráli tu dementní hipísáckou vodrhovačku?

Muž: No jasně! A ty vole, jak furt neznali text tak jen tak dělali na na na na, no hrůza. Parta dementů.

Osoba: Nemálo, vole. A kdes byl na vodě ty?

Muž: No taky tam přece, jinak bych vo nich nevěděl.

Osoba: Počkat, vždyť já tam byl taky!

Muž: Ty? Počkej, máš pravdu!

Osoba: Ty pyčo, kámo, to sme byli my.

Muž: Kdo jako?

Osoba: No ti dementi! mně to nějak vypadlo z hlavy, vždyť to jsme byli my, kdo tam byl na tý vodě, si to pamatuju, tedka už.

Muž: No ty vole, tak to je nemalej randál! Ty vole ty už nehul, takhle jednou zapomeneš ráno dejchat a natáhneš bačkory, ty krávo.

Osoba: (drbe se pod kápí) Ty máš co řikat ty, tobě to taky nedošlo.

Muž: Tak mě napadá, kdo nás tu nutí takhle dělat šašky.

Osoba: Někdo asi chce bejt vtipnej. Dement. No ty vole, tak můžem pokecat vo tom jaký to tam bylo ne? Ted když víme, že jsme tam byli taky...

Muž: No to bychom mohli, to je fakt. Tak první věc, co by třeba mě fakt hodně zajímala je, proč si nás celou dobu nikdo nevšímal.

Osoba: No to máš recht, to mi taky vrtá hlavou. Kačena, Hanka, Vítek, Tomáš, žužla, nikdo si nás nevšímal. Ani ta šílená doktorka. Akorát ten Adam jsem měl dojem, že nás vobčas fotí, ale to byla si náhoda, že to namířil našim směrem.

Muž: A nebo nás chtěl nasrat.

Osoba: No, to je taky možnost.

Muž: Ty vole, já asi vim. Já myslim, že si nás nikdo nevšímal, protože jsme vymyšlený.

Osoba: Ty vole, no to teda!!! Diktuješ nemalou přísnotu, kámo, to je moc málo vyndaný ty jo, na tom něco je. Ale nepřijde ti to fakt hustý?

Muž: Hustopekelný!

Osoba: No randál jak svině!

Muž: Ale stejně to nebylo zlý. Třeba byla dobrá prdel jak nevěděli kam se ztrácej ty lžíce.

Osoba: Jo to sem se nasmál to máš pravdu. A nejenom lžíce vole, co teprv prachy.

Muž: Jo jo, ty jejich smutný obličejíčky, na to nezapomenu.

Osoba: Ale nebyly špatný některý ty songy, co hrál ten týpek s kytarou. Akorát se nesměl moc vožrat, to pak bylo fakt hrozný, to se nedalo poslouchat.

Muž: Máš pravdu, ale třeba ty jeho Beatles, fakt kru-to-ma-ze-cký!
Motýlci vole v břiše!

Osoba: No né, to bylo zrovna dost špatný, jak to tam hráli u toho jezu, byli všichni vožralí a zhulený, to se nedalo spát, jak to bylo hrozný. Sem je chtěl skopnout dolů do vody, ale sem vymyšlenej, tak to moc nešlo.

Muž: No jo no, to de blbě. Ale čoveče navzájem si do držky dát můžeme. Si pamatuješ ne, jak jsme se poprali o zbytek tý hrachovky ne? Si měl rupturu zralou vole na suturu!

Osoba: Tyjo, já jsem ti nějakej dormantní, asi pudu dneska dřív dom.

Muž: No jo, bylo to náročný, bejt s něma furt vzhůru. Zas nebylo špatný, že jsme se nespálili na sluníčku. To voni se furt mazali tim krémem, tom musí bejt vopruz. Je to fajn bejt vymyšlenej.

Osoba: Myslíš, že vymyšlenej chlap může bejt exsangvinovanej?

Muž: Určitě vole. Můžem bejt cokoliv když to vo nás někdo napíše.

Osoba: Tak to je fajn fajn fajn.

Muž: Ale vařili si taky dobře co? A bylo fakt vtipný jak zpívali ty koledy, ta parta je fakt vyjetá až to láme blatník!

Osoba: No byli divný, ale já sem byl třeba rád že jsem tam jel. Jako chvílema to bylo divný, ale zas bylo hezky, pak trocu sprchlo, ale fakt jen trochu jako, no a žádnej spěch, klídek, jídlíčko, pitíčko, písničky, seděli jsme, kecali jsme....


Muž: ....čadili ciga.....

Osoba: ...no jasně, čadili ciga a tyjo, až na tu jednu jízdu v dešti a pak ten poslední den, jak jsme pořád nemohli najít ten zpíčenej soutok, to byla pohoda. Já vždycky jezdil s těma buchtama, s tou dredatou a s tou světlovlasou. Byly ok, fakt prima holky, chytrý, pěkný...No jo, ale nyní jsou ok, ale kdo ví, co s nima bude posléze.

Muž: No čert ví, ale jo, ty holky byly v pohodě, jako ostatně všichni. Ten kytarista, to byl prej satanista, tos zaslech?

Osoba: No jo, zaslech, ale vole hovno satanista, nezaříz ani jedno zvíře za celou dobu, to už by ho vole exkomunikovali za to!

Muž: No nevim, hlavně žádnej velkej příhrot, uplná pohoda většinou tam byla.

Osoba: Jojo, skoro bych řek dobro, víš jako fakt takový to lidský dobro, klid, harmonie.

Muž: No spíš taková tichá spokojená skupinová demence, která se s písničkama a chlastem nechá spláchnout po proudu.

Osoba: Tak teďs to vystih vole! Já nemám slov. Uplněs mi vzal vítr z těch vole vesel nebo jak to je.


(barman zesiluje rádio, muž a osoba se evidentně hůře slyší a proto zvyšují hlas)

Muž: Co to hraje?

Osoba: Docela dobrý, ale rozumim jen kousek sloky. Něco jako "...and the sky is grey..." atakdál.

Muž: Je to fakt krásný. Dneska se už taková muzika nedělá.

Osoba: To ne, bohužel. Tak jsme asi řekli všechno, co jsme mohli.

Muž: A ted umřem?

Osoba: No asi jo, už je konec.

Muž: No ty vole!

Osoba: Ale neboj, lidi nás budou číst.

Muž: No to sice jo, ale tu budem pak muset říkat furt to samý dokola, to nechci!

Osoba: Máš recht, padáme vocať, než někdo přijde.



Muž a osoba na sebe mrknou, prudce vstanou od stolu až shodí obě židle a prchají ztemnělým lokálem srážejíc další židle a několik hostů. Dým se jejich úprkem hbitě vlní, šum ustává, hosté zvědavě zvedají oči od půlitrů, šachu a mariáše. Barman se za nimi pustí, ale je příliš pomalý. Za pár okamžiků po nich není ani stopy, jen stůl s dvěma nedopitými sklenicemi piva, všeobecný rozruch a můj smích.

Vítek