www.plankton.tk
Novinky
Historie
Tábory
Fotky
Zpěvník
Diskuze
Odkazy

Ať žije kyblík!

Lochovice (19-21.9.)

V pátek jsme se sešli na Hlavním nádraží a odjeli vlakem směr Beroun. Celkem nás bylo deset: Andrea, Dan, Jarda, Michal, Anča, Katka, Kači, Adam, Vítek a já.

Cesta má trvat hodinu a půl, takže dorazíme okolo osmé. Když v Zadní Třebáni nastupujeme do motoráku, ještě nám to nedochází, ale po chvíli kolíbavé jízdy se začíná stmívat a nám svítá - na smaragdové jezírko půjdeme potmě. Z konečné v Lochovivích se vydáváme po červené a máme před sebou pouhých 5km. Už po pár set metrech přicházíme na rozcestí a značky jsou vidět, až když člověk narazí do stromu, na kterém jsou nakreslené. Taky nám došlo, co že "se" to zapomnělo tentokrát - BATERKA. Nemáme ani jedinou. Dan bere mobil a svítí na značky displejem, docela to jde. Všechny uklidňuju, že trefím, protože jsem tady už byl. Všem je ale jasné, že asi před deseti lety. Na každém rozcestí stavíme a hledáme správný směr. Po slabých třech kilometrech narážíme na dost hustý les a zjišťujeme, že jsme nejspíš někde sešli z cesty. Nikdo se už nebaví zdaleka tak dobře jako na začátku, a tak se vracíme kousek zpátky na kraj lesa. Ještě rozděláme oheň, každý něco povečeří, chvíli povídáme a jdem spát.

Když jsme se ráno probudili zjistili jsme, že jsme přespali na hezky velké louce. K ránu každý klepal kosu, protože padla dost velká rosa, a tak necháváme sluníčko, aby nás usušilo a trošku zahřálo. Během chvíle je horko a my vyrážíme. Ještě drobné divadýlko kolem uhšení ohně á la "kluci domů".

Do vesnice jsme přišli těsně před zavřením obchodu, a tak všichni dokoupili pití a jiné nezbytnosti jako např. čokoládu. Pak pokračujeme na smaragd. Jezíkro je krásně zelené a je tam krásně, škoda, že den před tím jsme neměli šanci tam dojít bez několika vypíchnutých očí. Vytahuju fotky z tábora a všichni si je prohlíží, po chvíli se strhává šišková bitka. Nejdřív kuřáci proti nekuřákům (samozřejmě, že vyhrávali ti druzí;-) ) a nakonec všichni proti všem. Obcházíme vrchol a blížíme se k Hřebenům.

Už od pátku si píšu s Žužlou, nestíhá a možná přijede později, asi v sobotu ráno... tak to opravdu nestíhá. Na oběd se stavujeme v Jincích, tam by nás klidně mohl dohnat. Žužla volá a říká, že "odpoledne ho tam hodí kámoš, kde prý budem?". Vysvětluju mu cestu a vyrážíme po zelené proti proudu Litavky. Mezitím se udělalo takové horko, že Dan a Jarda skáčou do nejbližšího rybníka. Pak se mi naneštěstí daří ztratit značku a drobně "kufrujeme".

Zelená se nám znovu zjevuje, až po vyškrábání se do pěkně prudkého kopce. Píšu Žužlovi ať přijede do Hostomic, bude to mít blíž. Les na Hřebenech je příšerně suchý. Pár lidí je nemocných, takže toho mají dost a nikde žádné hezké místo k přespání. Nakonec jedno najdeme a Anča s Danem a Jardou zůstávají. Ostatní jdou s Kači na vlak (hraje totiž v neděli ráno zápas a musí dom). Na kraji lesa potkáváme ceduli s varováním o nadměrném suchu s velkým nebezpečím vzniku lesního požáru a s výslovným zákazem vstupu do lesa. Máme s sebou dost prázdných flašek, takže některé místo na hašení žízně, budou na hašení ohně. V zápalu debaty o této vyhlášce míjíme odbočku a zelená se nám opět ztrácí. A my si užíváme klasicky delší zato hoší cestu - 8km po asfaltce. Kači akorát nasedne do posledního vlaku. My se vracíme a stavujeme se v hospodě. Nad námi ve druhém patře zrovna zuří taneční: raz, dva, tři, čtyři - dus, dus, dud, dus. Trochu se klepe strop. Paní hospodská přichází a my si obědnáváme. "Máte točenou limonádu?" "Máme. Do trojky nebo půllitr." Chceme šest půllitrů a od sousedního stolu si od jednoho štamgasta vysloužíme komentář: "To bude dneska tržba, co?!" V tanečních mají přestávku, místní týpci a týpkyně vycházejí ven. Paní hospodská přináší pití a staví je před nás se slovy: "Tak tady máte ty kyblíky." Venku se stmívá. Házíme do sebe limonádu, kupujeme ještě petku točený a petku točenýho a zbytek plníme vodou. Zpátky chceme jít kratší cestou lesem po značce. Je po osmé a vcházíme do lesa. Druhé rozcestí a na značky není vidět. Že by deja vu?

Po dvanáctikilometrové večerní vycházce dorážíme zpět na místo. Rozděláváme malinký oheň, abychom na sebe aspoň trochu viděli, a všichni se vrháme na večeři. Pak přichází drobné hororové strašení uprchlým trestancem, zdárně zaplašené "ohřátým medem" proti chrapotu. Usínáme.

Ráno jsme zjitili, že se nám oheň přece jen nepodařilo úplně uhasit a že doutná a prohořívá do okolí. Nalili jsme do ohniště všechnu vodu, co nám zbývala, plus něco bláta z nejbližší kaluže (asi deset minut vzdálené). Šli jsme na vlak a kupodivu se nestmívalo...

V Hostomicích se znovu stavujeme v hospodě a paní hospodská nás poznává. "Zase kyblíky?" Kývneme na to, ale skoro hned se musíme zvednout a jít na vlak. V motoráku je hrozné vedro. Naštěstí Anča pořídila flašku kyblíku, a tak v Třebáni všichni doplňujeme tekutiny. Ať žije kyblík!

P.S.: Žužla je divný pavouk.

tomash