Vltavský maraton

Jak jsme to naplánovali.

• 70.2km
• 12 jezů
• Pá: Praha - Vyšší Brod + pjčení lodí
• So: 5.30 vstát, 6.00 odjezd, 21.00 příjezd do Boršova
• Ne: vracení lodí, v případě problémů dojezd do Boršova, Boršov - Praha

Jak jsem to viděl.

příprava

Víc jak před rokem, někdy na podzim jsme s Vítkem seděli u stolu a probírali různě hluboké až mělké filozofické i jiné problémy našeho světa. Tehdy nás to napadlo: sjedem Vltavu za jeden den. Chvilku jsme se bavili tou šílenou vizí, až jsme se shodli, že to oba myslíme smrtelně vážně. Jenže kdo s náma pojede? Vcelku jasně Adam, ten taky hned souhlasil, že je pro každou špatnost. A kdo dál? Přemluvili jsme Janu a čekali na léto...

Nejdřív jsme chtěli jet před táborem, ale konečný termín se posunul směrem ke konci prázdnin na 3-5. září. Taky co se týče čtvrtého člena naší výpravy došlo ke změnám. Janu vystřídal Dan a toho na poslední chvíli Vítkův spolužák, Pepa. A v pátek jsme vyrazili.

pátek

Áda a já jsme jeli už v poledne, abychom stihli půjčit lodě. Týpek v půjčovně nám vyšel vstříc a my zaplatili jen za so-ne. Večer byl daleko, a tak jsme vyrazili na průzkum Vyššího Brodu. Vyrabovali jsme místní potraviny a šli si sednout do parku na náměstí. Najednou začali přicházet lidi a po chvilce se okolo nás prořítil Peloton - závod z Budějic do Lince (...celkem fofr). Pak jsme se vrátli k půjčovně, vzali si lodě a jeli si zajezdit na jez.

O půl desáté přijeli Vítek s Pepou, celí rozjaření a vykládali, že v autobuse potkali Vendy s Florisem. V úplné tmě jsme znovu sjeli k jezu - takhle v noci pěkně hučel.

sobota

V 5.30 nás vzbudil zákeřný budík. Ještě nebylo světlo a po zemi se kromě nás válela hustá mlha. Pomalu jsme vstali (rychle to fakt nešlo) a už v 6.30 jsme s půlhodinovým zpožděním vyplouvali po spící řece.

První jez - Herbertov postrádal šupnu, co tam byla v létě, takže jsem zajásal a rozhodl se skákat... ehm, víte, nevyndal jsem barely a ačkoli šupna chyběla, díra po ní tam byla stále a tou se valilo o poznání víc vody než zbytkem šlajsny... voda byla mokrá a studená, sedačka zas prasklá. Bylo po sedmé hodině a pěkně nám to začínalo. Dobrá nálada nás naštěstí neopustila.

Jeli jsme dál a řeka byla krásně tichá. Už se docela rozednilo, ale nikdežádní lidé a všude ticho. Dlouho jsem neviděl přírodu "vstávat" a tohle stálo za to. Člověk žasnul s napůl otevřenou pusou. Viděli jsme divočáka, co si chrochtal po břehu a spoustu všelijakých vodních ptáků - dokonce nás až do Rožmberku doprovázela/hlídala skupinka "kormoránů". U veverek akorát vodáci vylézali ze stanů, protřeli si oči, zakroutili hlavou a pak si znovu protřeli oči - byli jsme přízraci jak vyšitý. Pak jsme potkali myslivce, stáli v hloučku na břehu, stáli a byli zticha. Vypadali jakoby vvyolávali boha lovu. Když jsme jeli okolo, jeden na nás tiše zavolal: "Hoši, neviděli jste tu kachny?" a my je museli zklamat. Cokoli jiného kachny ne.

Před rožmberskou retardérou jsme ani nezastavili a jeli rovnou a taky... jsme se rovnou cvakli. Dovedete si představit to překvapení, když jsme se s Ádou vynořili a došlo nám, kde jsme se to cvakli... a navíc jsme utopili moje tričko a málem utopili všechno víno. Neštěstí mohlo být zjevně nezměrné! Pepa s Vítkem to dali samozřejmě bez problémů a všichni jsme pokračovali směr Krumlov. Zastavili jsme se U servisu a dali čaj (naštěstí už měli otevřeno). Pak jsme sjeli Větřní, Konopu, přetáhli Rechle, sjeli si šlajsnu u schodů, krumlovskou reterdérku a chvilku blbli pod zámkem. Ke Dvoum Mariím jsme dorazili podle plánu ve 12.30, dali si zasloužené pivko a jídlo na zídce. Měli jsme za sebou půlku cesty - asi 35km

Dál se jelo pěkně, už od rána slunilo svítíčko a my pádlovali zatím překvapivě bez větších problémů. Náš další cíl byla plackárna. Dobrých 5km před ní jsem začal tvrdit, že je to hned za tou druhou zatáčkou támhle a ostatní byli tak placekchtiví, že jsem riskoval lynčování. S týpkem od placek jsme se pozdravili jako staří známí a on se pěkně divil, že jsme tam tak často a jestli prý přijedem za týden. Řekli jsme, že ne, snědli příděl placek a pokračovali směr Boršov.

Kousek před Boršovem jsme se trhli, zbývaly už jen dva jízky a bylo dost času - klidně bychom sithli dojet do Budějovic, kdyby tam byla půjčovna. Na posl jezu jsme počkali na Vítka s Pepou a do Boršova dojeli společně. U půjčovny jsme spokojeně vylezli na břeh. Bylo necelých sedm hodin večer. Celá jízda nám teda trvala 12.5 hodiny s několika zastávkami a několika problémy a závěrečným rozvážným dojezdem. Nebýt tak nízký stav (chvílema jsme dost drhli), nevěděli bychom co s časem.

Seděli jsme pod železničním mostem a jedli výtečné jídlo, popíjeli víno a koukali na západ slunce. Počasí nám dost přálo, celý den bylo krásně.

Už za tmy přijel týpek od půjčovny. Ani jsme nepočítali s tím, že vrátíme lodě ještě v sobotu. Pomohli jsme mu naložit vlek a šli spát.

neděle

Ráno jsme zabalili, došli na kraj Budějovic na trolejbus a pak už jen rychlíkem do Prahy. Co se mě týká, rozhodně podařená akce! (A kdo se dočet až sem, má u mě tenhle pátek pivo.)

PS: Abych nezapomněl, Pepa je zvláštní člověk... Představte si jídla pro čtyři tak na týden a to naprosté lahůdky a někdo se vás snaží brutálním nátlakem přimět k absolutní konzumaci...?!

Tomash