Ami
Spatřil jsem kometu, oblohou letěla,
chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela.
Dmi G7
Zmizela jako laň u lesa v remízku,
C E
v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků.
Penízky ukryl jsem u lesa pod dubem,
až příště přiletí my už tu nebudem.
My už tu nebudem, ach pýcho marnivá.
Spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat
Ami Dmi Ami
o vodě, o trávě, o lese, o smrti, se kterou smířit, nejde se,
Dmi E Ami
o lásce, o zradě, osvětě a o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě.
Na hvězdném nádraží cinkají vagóny,
pan Kepler rozepsal nebeské zákony,
hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech,
tajemství, která teď neseme na bedrech.
Velká a odvěká tajemství přírody,
že jenom z člověka člověk se narodí,
že kořen s větvemi ve strom se spojuje,
krev našich myšlenek vesmírem putuje.
Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf,
zpod rukou umělce, který už nežije.
Šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat,
marnost mě vysvlékla celého do naha.
Jak socha Davida z bílého mramoru
stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru,
až příště přiletí, ach pýcho marnivá,
my už tu nebudem, jiný jí zazpívá
o vodě, o trávě, o lese, o smrti, se kterou smířit, nejde se,
o lásce, o zradě, osvětě, bude to písnička o nás a kometě.
