C Ami C D C F C
Až půjdeš po cestě, kde růže vadnou, kde rostou stromy bez listí,
C Ami C D C F C
pak dojdeš na místo, kde slzy tvý spadnou na hrob, co nikdo nečistí.
Jen starej rozbitej náhrobní kámen řekne ti, kdo nemoh už dál,
pak sepni ruce svý a zašeptej: Amen, ať jsi tulák nebo král.
Rec.: Dřív děvče chodilo s kyticí růží, rozdávat lidem štěstí a smích,
oči jí maloval sám Bůh černou tuší, pod jejím krokem tál sníh.
Všem lidem dávala náruče plné, sázela kytky podél cest,
pak jednou nepřišla a jako když utne, přestaly růže náhle kvést.
Pak jsem ji uviděl, ubohou vílu, na zvadlých květech věčně snít,
všem lidem dávala lásku a sílu, že sama už nemohla žít.
Tak jsem jí postavil náhrobní kámen a čerstvé růže jsem tam dal,
pak jsem se pomodlil a zašeptal: Amen, a svoji píseň jsem jí hrál.
