G Hmi Ami D G
Jarmila vždycky mi radila, abych pracovní dobu dodržel.
G Hmi Ami D G
Dneska mě to ale šíleně táhlo domů, a tak jsem prostě šel.
Emi D
Jarmila má totiž dneska narozeniny, proto jsem přišel dříve o dvě hodiny.
G Hmi Ami D G
Na stole sklenice, smích slyšet z ložnice, v předsíni stojí pánské střevíce.
Vytahuju z aktovky květiny, uvažuju, kdo asi přijel z rodiny.
Typuji nejspíše na strýce, kdo jiný měl by přístup až do ložnice.
Kdo jiný, kdo jiný než strejda z dědiny, vzpomenul si na Jarmilu nejsem jediný.
V ruce mám kytici, už stojím v ložnici, vidím, že nevymřem po přeslici.
Kdepak, jejda, není to strejda, Františku ty máš boty úplně jak on.
Přičemž nechávám prostor úvahám, vyhledávám optimální tón,
kterým bych oba jednak pobavil, přitom abych nikoho slovem nezranil.
Takže jsem chvíli stál, pak říkám: krucinál, tebe bych soudruhu tady nečekal.
Dodnes mě mrzí, že jsem byl drzý a že jsem pracovní kázeň porušil.
Dřív než o hodinu vypnul jsem mašinu, čímž jsem rozdělanou práci přerušil.
Oba si mne postavili na kobereček,
to jak zle mi vyčinili, nedal jsem si za rámeček.
Z nevěry nedělám závěry, mrzí mě, že jsem u nich pozbyl důvěry.
