Ami E7 Ami
Co bylo je pryč jednou provždy a stesky jsou k ničemu.
C G C
Každá epocha má vlastní kulisy, herce a kus.
A7 Dmi G Ami
A líto mi je, že už se nikdy nepotkám s Puškinem,
E7 Ami
nezajdu si s ním na čaj do bistra U sedmi hus.
Dnes už nechodíme jak zastara bosáci naboso,
řvou motory aut a my z oken sčítáme galaxie.
A líto mi je, že už po Moskvě nejezdí drožkáři
a nebudou víc, nebudou a to líto mi je.
Před tebou se skláním má bezbřehá epocho poznání
a vzdávám ti hold lidský rozume nad rozumem
a líto mi je, že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme
a na kolenou bijem hlavama o tvrdou zem.
Podél našich cest dlouhé aleje vítězných praporů,
náš boj za to stál, že máme vše, za co šli jsme se bít.
A líto mi je, že se stavějí pomníky z mramoru
a vyšší než my, vyšší než veškerá vítězství.
Co bylo je pryč, vyjdu ven na špacír, koukám noc je tu,
vtom z ničeho nic vedle arbatských vrat u vody
stojí drožkář a kůň a pan Puškin jde po prázdném prospektu,
já krk za to dám, zítra že se něco přihodí...