Těch strašnejch vlaků, co se ženou kolejí mejch snů,
těch asi už se nezbavíš do posledních dnů.
A hvězdy žhavejch uhlíků ti nikdy nedaj spát.
Tvá dráha míří k tunelu a tunel ten má hlad.
Už tolikrát ses mašinfíry zkusil na to ptát:
Kdo nechal roky nejlepší do vozu nakládat?
Proč vlaky, co si každou noc pod oknem laděj hlas,
polyká díra kamenná, tunel jménem čas.
Co všechno vlaky odvezly to jenom pánbůh ví,
tvý starý lásky, mladej hlas a slova bláhový.
A po kolejích zmizela a spadla za ní klec,
co bez tebe žít nechtěla a žila nakonec.
A zvonky nočních nádraží i vítr na tratích
a honky tonky piano a uplakanej smích
a písničky a šťastný míle na tuláckej pas
už spolkla díra kamenná, tunel jménem čas.
Než poslední vlak odjede a to už bude zlý,
snad ňákej minér šikovnej ten tunel zavalí
a veksl zpátky přehodí v tý chvíli akorát
a kapela se probudí a začne zase hrát.
Vlak v 00:25 bude ten poslední,
minér svou práci nestačí dřív než se rozední.
Ten konec moh' bejt veselej jen nemít tenhle kaz,
tu černou díru kamennou, tunel jménem čas.
